Hadi a ještěři Podyjí – Veronika Králová

Podyjí je ráj. Plazí ráj.

Snad v každé skupině, kterou provázím Podyjím, se najde někdo, kdo má hrůzu z hadů, někteří i z ještěrů. Ale věřte mi, že není čeho se bát! Jsou roztomilí, (lidem) neškodní, vůbec ne slizcí. Navíc před člověkem většinou hned utečou. Vydržím je pozorovat hodiny…

**Užovka stromová** *(Zamenis longissimus)* je jeden z nejvzácnějších plazů Podyjí. Nežije na mnoha jiných místech ČR. Je zhruba 1,5 metru dlouhá a dožívá se až 25 let (pokud ji teda dřív nepřejede auto nebo cyklista, což se bohužel pravidelně stává). Podle jedné z teorií je právě užovka stromová obtočená na Aeskalupově holi. Hůl Asklépia, starověkého řeckého boha lékařství a syna boha Apollóna, který léčil všechny nemoci a dovedl oživovat mrtvé, je symbolem lékařů a farmaceutů.

**Užovka hladká** *(Coronella austriaca)* je naše nejmenší užovka, dorůstá délky 50–70 cm. Na hřbetě má dvě až čtyři podélné řady skvrn, což někomu připomíná zmijí klikatý pruh. Že by ale v Podyjí žily zmije, prokázané není. Užovka hladká se živí především ještěrkami. Jako jediná naše užovka je vejcoživorodá: z vajíček se hned po nakladení líhnou mláďata.

**Užovka podplamatá** *(Natrix tessellata)* bývá vidět hlavně v těsné blízkosti vody, jak se sluní na kamenech (často ve skupinách), nebo přímo ve vodě. Velmi dobře plave, potápí se a loví ryby, čolky a žáby i hluboko pod hladinou. Tu a tam vystrčí hlavu z vody jako periskop a sleduje okolí. Některé užovky podplamaté jsou zbarvené víc do zelena, některé do hněda a na zádech je zdobí vzor z tmavších skvrn.

**Užovka obojková** *(Natrix natrix)* je velký, až půldruhého metru dlouhý had, s velkýma očima a typickými žlutými půlměsíci za havou. Je to nejběžnější had v Česku, často je vidět nedaleko vody. Živí se obojživelníky, rybkami nebo malými hlodavci. Na fotce má jakoby zakalené oko, což značí, že se bude brzy svlékat.

**Slepýš křehký** *(Anguis fragilis)* je beznohý ještěr, který vypadá jako had a pohybuje se plazením (i když ne tak obratně jako třeba užovky), stejně jako ještěrka ale umí v nebezpečí odhodit část ocásku. Slepýše potkávám nejčastěji na místech, kde se můžou schovat do hromady listí.

Samečci **ještěrky zelené** *(Lacerta viridis)* jsou známí parádníci a v době páření se jim takto sytě tyrkysově vybarví hrdlo. Snaží se tak zapůsobit na samičky. Potkat celkem ochotně pózující ještěrku zelenou nebývá v Podyjí nic složitého, je tu dokonce výrazně četnější než jinde běžná ještěrka obecná.

Samička **ještěrky zelené** je vybarvená zeleno-hnědě, takže trochu připomíná svatebně vybarveného samce ještěrky obecné, má však o poznání delší ocas. Tady se právě svléká z kůže, trhá ji ze sebe v cárech odíráním o kameny a dřevo. Neměla na to ale moc klidu: vyhlédnul si ji nedaleko číhající sameček a bez delších cavyků a námluvních procedur si ji vyhlédl jako budoucí mámu svých dětí. Natočila jsem je na video, podívejte se na něj na YouTube.

**Ještěrka obecná** *(Lacerta agilis)*. O ještěrkách je známé, že dovedou **odhodit kus svého ocásku**. Nedělají to rády, přijdou tak o dost energie, ale může jim to zachránit život – odhozený kousek se ještě chvíli mrská a útočníka tak zmate, takže se zaměří na něj a nepronásleduje ještěrku. Ocásek zase celkem rychle doroste. Nikdy už není tak hezký jako předtím, co už. A někdy se stane, jaké té ještěrce z fotky, že při dorůstání dojde k nepravidelnosti a dorostou ocásky dva. Nebo i tři.

Pokud vás podyjští plazi zajímají, prostudujte si informační leták, který vydala Správa Národního parku Podyjí, nebo se podívejte na krátký film V ráji plazů.

Diskuze Zruš odpověď