Stručné shrnutí: 10 km pěšky, IDS JMK, autobus na zavolání; česko-rakouská trasa; Dyje; s dětmi ano, s kočárkem ne; vyhlídky, příroda i zámky.
Víte, co je výhodou výletu veřejnou dopravou? Přesně daný čas odjezdu. Když vyrážíme pěšky rovnou od domu nebo autem, odjezd se pořád posunuje. Nespěchá se od ranní kávy, od botníku se vracíme pro rukavice, hodinky, peněženku… a za zamčenými dveřmi si dítě vzpomene, že musí na záchod. Znáte to. Zato když víte, že autobus jede za 10 minut a další až za čtyři hodiny, pak se i ty tkaničky na pohorkách šněrují rychleji.
Proto mám pro vás další tip na výlet bez auta:
Linkou IDS JMK č. 816 jsme vyjeli ze Znojma do Uherčic. Jízda přes Vranov nad Dyjí a Šafov trvá asi hodinu (autem to není o moc rychlejší). Nezapomněli jsme si u řidiče říct o jízdenku Podyjí – protože byl víkend, celodenní rodinné cestování nás stálo 100 Kč (a to už je rozhodně levnější, než kdybychom jeli autem). O jízdence Podyjí už jsem psala loni a ceny se nezměnily.
Vystoupili jsme u uherčického zámku. Rádi pozorujeme jeho proměny – výsledky náročné památkové obnovy sice poznáte nejlépe během prohlídky, ale něco postřehnete i venku za branou. Zámek je přes zimu nepřístupný, ale můžete si udělat okruh zámeckým parkem a projít se např. k opravené umělé zřícenině hrádku nad takzvanou Klampferskou loukou. (Prohlídky zámku opět startují na začátku dubna.)
Kolem rybníků a areálu rozpadajícího se družstva jsme se pak vydali k lesům bývalého zapovězeného hraničního pásma a napojili jsme se na značenou Graselovu stezku. Pojmenovaná je po loupežníkovi Johannu Georgovi Graselovi, do jehož rajónu spadalo i Uherčicko. Podle pověstí byl Grasel veselý, chytrý chlapík, který bral chudým i bohatým a moc to nerozlišoval. Grázl jeden. 🙂
Měli jsme víc možností, jak lesem prokličkovat k prvnímu cíli naší výpravy. Vám doporučuju tu variantu, kterou jsem označila v mapě vložené na konci příspěvku. My jsme totiž zvolili jinou a brodili jsme se blátem po cestách rozježděných při těžbě stromů.
Na rozcestí u přístřešku je panel s informacemi o chráněném území, do kterého se záhy vstoupí. Jde o přírodní rezervaci Bílý kříž. Chrání se tu porosty na prudkých, výslunných skalnatých svazích, pestrý les, vzácné druhy zvířat i rostlin. Rezervace je rozdělená na dvě části na obou březích Dyje. K té druhé ale nevede pořádná cesta.
Vyhlídka z vysoké skály je parádní. Od dřevěného, bíle natřeného kříže se otevírá široké panorama na meandr Dyje a jeho okolí.
Děti uvítaly, že konečně vytáhneme slibovanou svačinu (lavička se hodila). Udělali jsme taky první fotky s dubánkem, kterého vyráběly cestou. Stačilo na něj pár kousků přírodnin opracovaných kapesním nožíkem. Ten spolu s kouskem provázku na našich výpravách nikdy nechybí, důležité je ale naučit děti pár zásad, jak nožík (ne)používat. Například důsledně dodržovat pravidlo, že s otevřeným nožem se nechodí…
(Mimochodem, mám na papíře zásobu her a aktivit k tématu „jak zabavit děti během pochodu“. Jednou snad budou součástí plánovaného průvodce Podyjím pro děti.)
Čekal nás sestup k řece. Tady je víc možností:
1. nejhůř schůdná: vlevo od kříže najít ukotvení starých dřevěných schodů, které měli v prudkém svahu pohraničníci. Žebřík z kuláčů už je hodně rozpadlý, kluzký a obrostlý mechem, nedoporučuju jít přímo po něm a vedle něj to jde leda stylem „chyť se stromu“ nebo „sjeď to po zadku“. Nic moc.
2. o něco málo lepší (vyznačená na mapě úplně na konci příspěvku): na konci žebříku nejít dolů, ale víc vlevo, najít pěšinku, která vede obloukem dolů. I tady to ale klouže, radši se opírejte aspoň o kus klacku.
3. nejbezpečnější oklika: vrátit se k přístřešku a po Graselově stezce jít asfaltkou směr Vratěnín, pak odbočit vlevo a zářezem scházet po státní hranici mírně dolů. V létě tam roste spousta malin.
Cesta pokračuje proti proudu Dyje směrem do vesničky Unterthürnau (Dolní Trnávka). Pozorovali jsme stromy okousané a pokácené bobrem. Poblíž kaple sv. Magdalény se cesta stočila doleva k mostu přes Dyji s dřevěnou mostovkou.
Nad vsí se kdysi tyčil gotický hrad Thürnau (Trnava), který strážil významnou cestu mezi Dolním Rakouskem a jihozápadní Moravou, od 16. do 18. století hlavní poštovní cestu z Vídně do Prahy. Zůstalo z něj ale jen pár zdí zarostlých v lese a nevede k němu ani žádná cesta.
Ve vsi se potkává několik turistických okruhů. My jsme měli plán daný, a tak jsme šli kousek po silnici, přešli řeku, za ní se hned dali doleva na lesní cestu a po chvilce u kapličky odbočili doprava. Na místním turistickém značení jsme si pohlídali cíl cesty (Drosendorf), mají tu ale zároveň trochu matoucí číselně značené okruhy, proto doporučuju dívat se i na Mapy.cz. Stoupali jsme po lesní cestě rozryté lesní technikou a za chvíli se nám nad čerstvě osázenou pasekou otevřel pohled zpět do údolí, kterým jsme přešli z Česka do Rakouska.
Do Drosendorfu jsme mohli přijít dvěma cestami (v terénu značenými jako 12 a 13) a museli jsme si pohlídat odbočku doprava k vyhlídce (cesta č. 13). To byl totiž hlavní cíl našeho výletu, pro nás jediné nové místo výpravy. Altán na skále jsme zatím znali jen zespodu od řeky a tušili jsme, že odtud bude krásný výhled.
A taky že je! Celý Drosendorf (Drozdovice) jsme z vyhlídky Julienhöhe (Juliina skála) měli jako na dlani. Dyje opisuje ostré meandry kolem Starého města položeného dole u řeky a horního mladšího města obehnaného hradbami.
Původní altánek byl na skále Weißenstein (Bílý kámen) postavený roce 1841 na počest hraběnky Julie Hoyos-Sprinzenstein, jejíž rod dodnes vlastní drosendorfský zámek.
Z vyhlídky je to na okraj městečka už jen kousek. Lesní pěšinkou jsme sběhli k prvním domům a měli ještě dost času na prozkoumání historického centra Drosendorfu. Doporučuju mimo jiné procházku po hradbách kolem zámku.
Pokud byste se chtěli vydat v našich stopách a jet z výletu autobusem, opět linkou 816, musíte počítat s tím, že je potřeba zavolat na informační linku IDS JMK a zajistit si, aby pro vás autobus přijel. Jinak končí ve Vratěníně. Je to jednoduché: nejméně 60 minut před odjezdem vybraného spoje vytočíte telefonní číslo +420 543 174 317 (my jsme pro jistotu volali už dopoledne z Uherčic). Ozve se vám automat a spustí na vás, ať si vyberete, co od něj potřebujete. Protože chcete informace o meziměstských spojích, stisknete tlačítko 1 a záhy budete přepojeni na živého operátora. Tomu už jen nadiktujete linku, čas odjezdu a zastávku, kde plánujete nastoupit. Konkrétně: odjezd v 15.15 (poslední mimosezónní víkendový spoj) ze zastávky Drosendorf-Schulen (nedaleko hlavního náměstí). Dopřejte si pocit luxusu soukromého autobusu, který přijel jen pro vás. 🙂
Jinou možností, jak se vrátit domů, je turistický vláček Reblaus Expres, který jezdí od května do října. Nádraží je pár kroků od autobusové zastávky. V něm můžete ochutnat místní vína a svézt se po trase do Langau a odtud dojít 6,5 km do Šafova na starý známý autobus 816 směr Znojmo. Nebo můžete vlakem dojet až na konečnou do Retzu a odtud se vrátit vlakem do Znojma. (V Reblaus Expressu neplatí jízdenky IDS JMK ani ÖBB, ve vlaku z Retzu do Znojma už ano.)
Pro zdatnější a rychlejší turisty, kterým je 10 km málo, mám ještě třetí možnost: z Drosendorfu se po opačném břehu Dyje vrátit stezkou Studentensteig do Unterthürnau a odtud dojít po Graselově stezce na autobus do Vratěnína.
Přeju vám šťastnou cestu a na nalákání přidávám ještě pár fotek z našeho lednového výletu.
