Proč má podle mě smysl učit venku? Proč je při učení důležité propojit co nejvíc smyslů?
Jeden příklad za všechny: V pátek jsem byla v Podyjí se třídou školáčků z Mašůvek. Ukazuju jim na louce něžné květy ocúnů. Povídám jim o tom, že je tahle rostlinka zajímavá tím, že nápadně velké listy vystrčí na jaře, tobolku se semínky taky, ale květ se ukáže na podzim, kdy už jsou listy zase schované pod zemí. Takže to má vlastně naopak v porovnání s jinými lučními rostlinami. A paní učitelka říká dětem: „Čtvrťáci, podívejte, tohle je ten ocún, který jsme měli v češtině jako výjimku s čárkovaným ú uprostřed slova!“
Věřím, že dítě, které si ocún prohlédlo, zlehka pohladilo, zapamatovalo si jeho barvu a křehkost, zjistilo, kde roste a jak je asi velký, už pravopisnou chybu neudělá.
Už jste letos viděli ocúny? Píšete u nich správné -ú-? A nepletete si ho s jarními šafrány (krokusy)?
