Některým lidem mé psaní o Podyjí leží v žaludku. Prý sem lákám turisty a ti pak dělají v přírodě binec. A je jich tu moc. A to my prý nemůžeme potřebovat… 
Ale já se nedám. 
Píšu o Podyjí a o krásách přírody obecně. Píšu proto, aby si co nejvíc lidí uvědomilo, co a proč je potřeba chránit. Abych v každém vyvolala pocit, že i on může přispět k zachování těchto krás a vzácností pro budoucí generace. Aby si každý vážil toho, co kolem sebe má, že má kam jít načerpat energii a zapomenout na starosti.
Přála bych si, aby příroda v každém budila údiv a úctu. Aby ji nikdo nebral jen jako obyčejnou tělocvičnu nebo místo, kam se teda dá jít, když „nám zavřeli ty obchoďáky a hospody“. Aby si každý uvědomil, že je tam venku pouhým návštěvníkem a že se tam jako na návštěvě má chovat: nechodit, kam se nemá, nic neničit nebo neodhazovat odpadky. 
Nebo snad na návštěvě prolezete hostitelům všechny skříně, polámete jim židle a obaly od jídla a nápojů naházíte pod gauč?
