Nutrie říční je nepůvodní a invazní druh. Pochází z Jižní Ameriky a po světě se často chová pro kůži a maso. Z takových chovů nutrie utekly nebo byly vypuštěny do volné přírody, ale tam škodí. Když se přemnoží, doslova poddolují břehy a hráze, spasou veškerou pobřežní vegetaci. Taky – podobně jako třeba krysy nebo potkani – přenáší řadu infekčních nemocí a parazitů.
Můžou vypadat roztomile (i když ta oranžová zubiska mě trochu děsí) a přítulně, ale opravdu je prosím nekrmte. Čím líp se budou mít, tím víc se začnou množit. Ale nutrie patří mezi stovku nejhorších invazních druhů podle Mezinárodního svazu ochrany přírody a na černou listinu EU s 37 invazními druhy živočichů a rostlin, které ohrožují původní evropskou přírodu.
Ve Znojmě na Dyji – od hráze přehrady dál po proudu – je nutrií až až. Tuhle jsem ale potkala v Trauznickém údolí, tedy přímo v národním parku, a tam už vážně nemá co dělat.
O nutriích a bobrech jsem psala do dětského časopisu Ahoj divočino. V článku se objevilo mj. toto:
- Nutrie je menší než bobr a větší než ondatra. I s ocasem měří kolem 80 cm a váží 5 kg.
- Říká se jí také řekomyš nebo bahenní bobr. Pochází z Jižní Ameriky, kde žije u močálů, bažin, řek i na mořském pobřeží.
- Plovací blány na zadních nohou a hustá srst jí ulehčují pohyb ve vodě. Výborně plave, většinou jí přitom nad hladinu kouká část hlavy a záda.
- Její ocas je oblý, řídce chlupatý a postupně se zužuje, připomíná tak ocas potkana.
- V březích si nutrie budují nory s dlouhými chodbami. Vchody mají na úrovni hladiny, nikdy pod vodou jako bobři nebo ondatry.
- Nutrie žijí v početných koloniích, mláďata rodí i několikrát za rok.
