Nedá se říct, že by jižní Morava byla zimním sportům zaslíbená. Rybníky nezamrznou každý rok. Sněhu je pomálu. Proto je potřeba chytit za pačesy každičkou příležitost. Sněží? Hybaj ven, zítra už může být zase jarně. Stačí pět centimetrů a nedočkaví běžkaři už vyšlapávají stopu.
Jak se běžkuje v Podyjí? Vyzkoušela jsem trasu Čížov–Znojmo a tady je z ní obrazová reportáž.
Do Čížova jsem ze Znojma jela autobusem. Za převoz lyží se nic nepřiplácí, třízónová jízdenka vyjde na 27 korun a prakticky hned na výstupní zastávce se můžete nacvaknout do vázání a vyrazit.
Začala jsem na signálce, která vede podél památníku železné opony, a na konci drátů nad Čížovem jsem sjela po louce a napojila se na červenou turistickou značku.
Tady začal nejhorší úsek.. V lese se sníh lepil a brzdily mě vykukující kameny a popadané větve. Ale v údolí Klaperova potoka je tak krásně, že mi to vůbec nevadilo. Celý les byl protkaný provázky zvířecích stop – ideální čas pro stopařskou výpravu (vezměte si s sebou nějakou příručku se lesních zvířat, stáhněte si třeba tu od Hnutí Duha).
Nad údolím jsem se kousek za rozcestím Pod Čížovským vrchem napojila na zpevněnou Čížovskou cestu a tam už to byla paráda. Chvíli lidmi neporušený sníh, pak vyjeté koleje od nějaké lesní techniky a před vsí stopy od pejskařů.
Těsně před Lukovem jsem se dala doprava po úplně rovné cestě, staré signálce. Sjezd do ďolíku k Lukovskému potoku a krátký výšlap do kopce. Pořád to šlo celkem dobře, i když byla cesta rozježděná od auta a nějakého mopedu.
Potom přišel úsek za odměnu. U posledního lukovského domu (kolem něj se stáčí místní červeně značená cyklostezka i dálková trasa Via Czechia) jsem dnes poprvé naskočila do prošlapané stopy. Vedla po hezké polní cestě až na rozcestí Příčky. Díky místním, že mi to tu projeli. Tipuju, že to tak se sněhovou nadílkou bývá pravidelně. Říkala jsem si, že by to mohla být pěkná projížďka pro běžkaře-začátečníky a děti. Na Příčkách je turistický přístřešek – ideální místo na svačinu.
Žádná idylka netrvá věčně, a tak se mi hned za Příčkami stopa zase ztratila. Pokračovala jsem po cyklostezce a čekal mě sjezd do údolí Žlebského potoka. Věděla jsem, že mě dole čeká brod, navíc byl poslední kopeček plný kamení, a tak jsem radši na těch pár nejprudších metrů vzala lyže na ramena.
U Žlebského rybníka je vždycky hezky. Lavičky i stůl byly zachumelené, a tak jsem rovnou jela dál, po červené k Pustému rybníku a dál na rozcestí Nivky.
Máme zkušenost, že běžkaře lákají pole u Podmolí. A vskutku, podél cyklostezky, která vede k Mašovické střelnici, byla ze včerejška stopa. Konečně, zase aspoň kousek, kdy si cestu nemusím prošlapávat sama.
U mašovické ohrady Exmoorských koní jsem potkala od rána první lidi (projeli kolem mě v autě). Jak se později ukázalo, taky až k městu poslední. Inu, pondělí, asi musí být všichni v práci.
Kolem Andělského mlýna bylo znát, jak rychle se otepluje. Sníh začínal mizet. V místech, kde jsme včera ještě v pohodě projeli, dnes prosvítalo bláto. Čvachtalo mi v botách a lyže drhly o listí.
Přejela jsem silnici směrem k Šafářce, po zelené turistické značce projela kolem hájenky a dál k Samaritánce. Už jsem musela vyhlížet místa, kde ještě zbyla vrstvička sněhu. Na Hradišti u hřbitova byla konečná. Gránice byly rozbahněné a v městských loužích jsem s lyžemi v ruce byla za exota. Lidé se vraceli z práce a já po 22 km všelijakým terénem šťastně pletla nohama.
5 tipů na běžkování v Podyjí
1. Nepočítejte se strojově projetými stopami. Častěji si cestu prošlapáváte sami. Kolem vesnic ale často na nějakou stopu od prvních běžkařů narazíte.
2. Máte nové lyže? Nechte je doma, zničili byste si skluznice. U starých se nemusíte bát, že najedete na kámen nebo klacek.
3. Nečekejte, až budete mít volno. Klidně si vezměte dovolenou a vyrazte hned. Zítra už může být po sněhu.
4. Nezávoďte, kochejte se. V Podyjí je krásně a zimní les má tajemné kouzlo.
5. Nezapomeňte, že v klidovém území národního parku se smíte pohybovat pouze po značených cestách. Cyklostezky jsou širší, což oceníte nejen při sjezdech.
