K prameni Dyje – Veronika Králová

Vítání s Dyjí aneb výlet k prameni Dyje. Tedy k jednomu ze dvou pramenů. Druhá největší moravská řeka má totiž dvě zdrojnice, jedna pramení na území Rakouska, druhá na Vysočině.

Pramen Moravské Dyje leží na nenápadném místě v polích nedaleko Třeště, jižně od Jihlavy. Je sice poblíž silnice, takže by se tam dalo jen na skok zastavit, nakouknout a jet dál, ale to by byla škoda. My jsme si v okolí udělali celodenní výlet, který vám můžu jen doporučit.

Co se mi na trase líbilo nejvíc:

výhled směrem ke hradu Roštejn z louky pod Jelení horou
rybník Radkovec a staré dubové stromořadí, které k němu vede
národní přírodní rezervace Velký Špičák (tu rozhodně nesmíte vynechat, pro mě nejhezčí část trasy)
a děti ještě přidávají náves v Hodicích, kde je kromě hřiště i požární nádrž plná obřích kaprů

Naše 22 kilometrů dlouhá trasa vedla kolem rybníků, zvlněnou krajinou Vysočiny, přes pramen Moravské Dyje a jedlo-bukový původní les na Špičáku. Čas, který ukazuje plánovač na Mapy.cz, vcelku odpovídá – šli jsme s dětmi a dělali si přestávky na kochání i svačiny.

trasa výletu z Třeště k prameni Moravské Dyje — Na začátku trasy, tedy na náměstí v Třešti, jsme byli 545 metrů nad mořem. Nejvyšší bod výletu byl 735 metrů (Špičák). Žádné drastické převýšení se tedy nekonalo, nejvíc zahřálo stoupání pralesními porosty na Špičák.

Trasa vlastně vedla od rybníku k rybníku. Tento je kousek za Třeští, jmenuje se Dolní hluboký a koncertovaly tam kuňky.

Výhled k Třešti ze silničky od Hodic. Začal tu úsek, který vedl po asfaltu.

Náves v Hodicích. Skvělá zastávka pro děti – hřiště se vším, co si děti můžou přát (klouzačka, houpačka, kolotoč i lanovka), ale hlavně nádrž plná kaprů, kteří doslova žerou z ruky.

Odbočka k prameni — Nad Hodicemi konečně odbočujeme ze silnice (nebyl na ní ale skoro žádný provoz).

Pod Jelení horou. Na obzoru je hrad Roštejn. Blížící se déšť nás dohnal sto metrů před pramenem Dyje.

Podle mapy měly mnohé úseky vést lesem. Kůrovec způsobil, že jsme místo toho kráčeli po velkých pasekách.

Skoro jako křišťálová studánka – pramen Moravské Dyje. Podle rozborů voda pitná není.

Po dešti. Pramen Moravské Dyje s několika uměleckými artefakty (možná je tam až moc přezdobeno), novým posezením a dvojjazyčným informačním panelem/kůlem.

Opravený rybník Radkovec poblíž hájovny Pouště. Má hezké molo a asi by se v něm dalo koupat. Vede k němu historická dubová alej.

Lesy už nejsou hluboké, zato cesty jsou plné hlubokých kolejí od lesní techniky. Terén, který určitě není vhodný pro kočárek, často jsme velké louže obcházeli lesem.

Tudy se chvíli před námi prohnalo krupobití. Teď už slunce vysušuje louže a voda se vypařuje.

Bukčátka, miminka buků – úpatí Špičáku je jich plné. Očividně byla loni velká úroda bukvic, stejně jako v Podyjí byla velká úroda žaludů a lesy jsou u nás teď plné mladých doubků.

Nádherné buky v národní přírodní rezervaci Velký Špičák. Tento ve dvou neobjali! V podrostu právě kvetou lány voňavého medvědího česneku.

Vrchol Špičáku je zároveň významný triangulační bod. A kvetou na něm měsíčnice.

Cesta ze Špičáku (ten vrcholek) vede až do Třeště z kopce dubovou alejí.

V galerii jsou i další fotky z tohoto krásného výletu k prameni řeky, která utváří naše Podyjí:

Diskuze Zruš odpověď