V národním parku Podyjí jsou místa, která jsou (minimálně ve světě internetovém) slavná. Jsou totiž fotogenická, snadno dostupná a na sociálních sítích často ukazovaná. Podle mého několikaletého pozorování jednoznačně vede Šobeská lávka – na fotku na houpací visuté lávce se leckdy stojí fronty. Dalšími „must have“ fotkami z Podyjí je sklenka vína na vinici Šobes, kochací póza na kameni na vyhlídkách Sealsfieldův kámen a Králův stolec a panorama z vyhlídky Devět mlýnů. A já se nikomu nedivím. Ty fotky zkrátka vypadají dobře. Ne každého návštěvníka Podyjí zajímají kytky, brouci, hadi nebo vrásy na skalách. Často v popiscích fotek čtu, že návštěvníci ani netušili, jakou krásu mají kousek od domu, že jsou tu poprvé a jsou uneseni, že se zase musí vrátit a že kombinace krásné přírody a dobrého vína byla pro ně ideální dovolená. No jasně, proč ne, každý jsme jiný!
Ano, ochranáři a leckteří místní obyvatelé úpí. Přejí si, aby sem nikdo nejezdil. Aby byl klid – pro lidi i pro přírodu. Já to tak černě nevidím. Proč? Za prvé jsem viděla mnohem horší místa, co se overturismu týká. Za druhé se umím davům vyhýbat (a nesejít přitom ze značených turistických tras). Za třetí jsem jen za toto léto potkala řadu báječných návštěvníků Podyjí s opravdovým zájmem o náš kraj. A za čtvrté pořád neztrácím víru v lidské dobro a pevně doufám, že ukáznění, pokorní turisté s úctou ke krajině budou vždy výrazně převažovat nad těmi, kteří by se měli polepšit. (Nebo jsem naivní?)
Fotka je ze zmiňované vyhlídky Devět mlýnů u Hnanic. Jak vidíte, uprostřed turistické sezóny a nikde nikdo.
