V posledních dvou letech se často mluví o overturismu – nadměrné návštěvnosti některých míst, která mj. způsobuje i škody v přírodě.
Údaje ze sčítačů v Podyjí taky svědčí o tom, že se věhlas našeho nejmenšího národního parku šíří rychlostí dobrého internetového připojení (protože kdo nemá fotku na visuté lávce, jako by nebyl – což vlastně neodsuzuju, protože fotogenické ty lávky opravdu jsou) a láká výrazně víc lidí. Ochráncům přírody vstávají vlasy hrůzou, někteří obyvatelé vesnic v okolí nadávají a ubytovatelé si spokojeně mnou ruce.
Řeknu vám, že v porovnání s frmolem na Pustevnách v Beskydech (na fotce) nebo Luční boudou v Krkonoších je Podyjí v podstatě liduprázdné a hlavně klidné. Jen si představte, že by na Šobesu nebyl jen jeden stánek, ale patnáct. A k tomu půjčovna křiklavě žlutých koloběžek. A přeplněné parkoviště. A stezka v korunách stromů. Tak až budete příště vzdychat, jak se v Podyjí rojí návštěvníci, vězte, že by mohlo být hůř. Mnohem hůř. A to nemluvím jen o počtu odpadků poházených podél cest…
